Komentář
Osnova tématu
- Co je myšlení? Definice vědeckého
myšlení
- Jak se myšlení stane věděním?
- předmět je dán – vědění se získává pozorováním
- předmět není dán – vědění se získává usuzováním
- Jak dochází k usuzování? – 2
předpoklady usuzování: premisy a pravidlo usuzování
- Neomylná pravidla usuzování
- modus ponendo ponens
- sylogismus
- Ne neomylná pravidla (obrácení modu ponendo ponens), indukce a pravděpodobnost
- Zásady rozumného postoje ke (speciálním) vědám
Téma myšlení představuje dokončení
úvodu do epistemologie, velmi stručný úvod do logiky, a také letmý nástin
některých otázek teorie vědy. Jádrem tématu je zkoumání, jak dochází k
usuzování a představení vybraných modů (způsobů) usuzování (3-5).
Východiskem je definice vědeckého myšlení (1) a klíčové rozlišení, jak se myšlení stává věděním – věděním o předmětu, který buď je dán, anebo není dán (2). Třetí možnost není!
Vědění o předmětu, který je dán, lze získat pozorováním, analýzou apod.; vědění o předmětu, který není dán, lze získat usuzováním. Zvýšenou pozornost věnujte dvěma neomylným způsobům usuzování (4): modu ponendo ponens (Jestliže prší, pak jsou ulice mokré. Prší. Tedy ulice jsou mokré) a sylogismu (Všichni logikové jsou smrtelní. Lord Russell je logik. Tedy lord Russell je smrtelný). Ujistěte se, že chápete principy těchto způsobů usuzování a dokážete je prakticky použít
Nikoli neomylná pravidla usuzování jsou v podstatě obrácením modu ponendo ponens (Jestliže první, pak druhé. Druhé. Tedy první), např. Jestliže jsem Napoleon, pak jsem člověk. Jsem člověk. Tedy jsem Napoleon. Jedná se o nesprávné pravidlo, byť premisy jsou pravdivé; je třeba rozlišovat pravdivost premis (obsah úsudku) od správnosti usuzování (formy úsudku).
Použití nikoli neomylných pravidel v rámci přírodních věd je problém filosofický (5). Lze jej ukázat na indukci (generalizaci), kdy na základě pozorování vlastnosti B u vybraných předmětů patřících do skupiny A usuzujeme, že všechny předměty patřící do skupiny A mají vlastnost B (hypotéza). S indukcí souvisí otázka, co je pravděpodobnost hypotéz; odpověď je nastíněna v rámci úvahy nad problémem pravděpodobnosti přírodních zákonů (Lze z dosavadní platnosti přírodních zákonů usuzovat, že budou platit i nadále?).
Téma je zakončeno formulací pěti zásad rozumného postoje ke (speciálním) vědám (6). Věda je to nejlepší co máme (včetně filosofie), avšak není neomylná. Je třeba vědět, jakou míru jistoty jaké vědecké poznatky zaručují (a mohou zaručit); pokud (pravděpodobnostní) poznatky vědy odporují bezprostřední evidenci, smíme je odmítnout. Jedním z hlavních úkolů filosofie je odhalovat ideologie a zkoumat, zda speciální vědy nepřekračují své kompetence (jako lékař, který rozřezal spoustu těl a usoudil, že vědomí (duše) neexistuje).
K dalšímu studiu
Bocheński. J. M., Slovník filosofických pověr, hesla "logika", "věda"
Anzenbacher, A. Úvod do filosofie, s. 193-224.