Osnova

  1. Všichni jsme už někdy filosofovali…
  2. Východisko a dva podněty filosofického myšlení: zkušenost – údiv a pochybování
  3. První vyjasnění základních pojmů: „filosof“, „filosofické myšlení“, „filosofie“
  4. Něco málo o tomto kursu
  5. S jakými hlavními okruhy filosofického myšlení se v tomto kursu seznámíme?

Podívejte se na tuto fotku, je na ní nápis, který jsem vyfotil na jedné železniční zastávce: „Všechno pomíjivý je – je a netrvá nic věčně, nebo jo, ne!“ Nápis je dokladem, že neznámý pisatel začal filosofovat. Nevíme, co přesně jej vedlo k tomu, že napsal fixou zrovna tento výrok na sloup protihlukové železniční bariéry, víme však, že tento výrok má něco společného s tím, co na základě běžného porozumění nazýváme filosofie, filosofické problémy.

Východiskem filosofického myšlení je každodenní (předvědecká) zkušenost. Neznámý pisatel jistě napsal tento výrok na základě nějaké své konkrétní zkušenosti. Ať už byla jeho zkušenost radostná, bolestná či jiná, byla to bezpochyby zkušenost udivující a vedla jej k tomu, aby ji vyjádřil právě tímto výrokem.

Starověký filosof Platón (+ 347 př. Kr.) napsal, že neexistuje žádný jiný počátek filosofie než údiv. Údiv je podle něj postoj člověka, který miluje pravdu, hledá pravdu. Pravda je to (jednoduše řečeno), jak se věci mají. I náš neznámý pisatel chtěl vyjádřit, jak se věci mají: Všechno je pomíjivé a nic netrvá věčně.

Kromě údivu podněcuje v člověku filosofické myšlení také pochybnost. Náš neznámý pisatel svou pochybnost vyjádřil obratem „nebo jo(?)“. Možná se před koncem věty zarazil; napsal, že všechno je pomíjivé, nic netrvá věčně – pak ale zapochyboval: Anebo je to jinak? Existuje něco, co přece jen trvá věčně?

Ať už byla jeho pochybnost jakkoli silná, konec výroku je jednoznačný: „…, ne!“ – nic netrvá věčně a všechno je pomíjivé. Vidíme, že ambicí celého výroku je vyjádřit to, co pisatel považuje za pravdu: Všechno je pomíjivé a nic netrvá věčně.

Je to ale opravdu tak? Kdo si nápis přečte a začne přemýšlet nad tím, zda to je či není pravda – a v jakém smyslu, ten udělal rozhodující krok na cestě filosofického myšlení! A má pravděpodobně více nadání pro filosofii než jiní, kteří si v lepším případě nápis na železniční zastávce sice pozorně přečtou (co to tam vlastně je napsáno?), ale tím to pro ně končí (No jo, to zas někdo přemýšlel nad nesmrtelností chrousta.) Filosof je ten, kdo se s takovou odpovědí určitě nespokojí.

V našem případě se filosofické myšlení může projevit třeba těmito a podobnými otázkami:

  • Jestliže je všechno pomíjivé, pak i tento nápis. Jenže neznámý pisatel počítá s tím, že nápis na sloupu nějakou dobu vydrží, tedy nepomine. Jestliže tedy „pomíjet“ znamená „netrvat po delší dobu“, pak si pisatel určitým způsobem odporuje: Říká, že všechno pomíjí, zároveň ale předpokládá, že jeho nápis přetrvá kratší či delší dobu.
  • Na to by mohl nějaký filosof odpovědět, že výrok je třeba číst celý: Neznámý pisatel netvrdí jen, že vše pomíjí, ale zároveň, že nic netrvá věčně. Nápis netrvá věčně, protože byla doba, kdy neexistoval a bude doba, kdy nebude existovat. A i vše ostatní kdysi nebylo a jednou nebude… Tedy, neznámý pisatel má pravdu.
  • Jiný filosof by mohl odpovědět: Ano, jádrem výroku je teze „nic netrvá věčně“. Avšak to je za určitých předpokladů sporné. Jestliže totiž nic netrvá věčně, tak všechno, co je, je časné, dočasné. Pokud je ale všechno dočasné, pak to také skončí. Takže vše jednou skončí! Tedy i my lidé (každý z nás), naše planeta, náš vesmír… A nebude nic! Opravdu? Jestliže jednou nebude nic, tak k čemu je všechno, co existuje? Představa, že my jednou už vůbec nebudeme, že nebude žádný vesmír… taková představa je velmi znepokojivá, až tísnivá… Jaký pak má všechno smysl, když jednou nebude nic, všechno se propadne do nicoty… Neexistuje snad přece jen něco, co trvá, navzdory času? A co bylo na počátku všeho…?

Filosof je každý, kdo si klade takové a podobné otázky, diví se, pochybuje… a má silnou touhu přijít na to, jak to opravdu je. Filosofem se člověk stává, když jeho život ztratí svou samozřejmost, když si člověk uvědomí svou nevědomost. Filosof je ten, kterého nezajímá jen to, co si lidé okolo něj myslí a co říkají, ale také, jak se věci opravdu mají.

Filosofické myšlení je myšlení racionální, úsilí rozumu jít až na samy hranice možností pochopit. Filosofické myšlení je kritické, nespokojí se s povrchními odpověďmi, kriticky prověřuje a zkoumá, hledá pravdu, nikoli jen zdání, snaží se pochopit podstatu a smysl věcí.

Slovo „filosofie“ pochází z řečtiny a znamená lásku k moudrosti („filein“ – „sofia“). Filosof je ten, kdo hledá a má rád moudrost. Moudrost ve smyslu poznání, ale i umění, jak co nejlépe žít. Filosofie je činnost rozvíjející ty nejvyšší lidské schopnosti. Každý člověk přirozeně touží rozvinout to nejlepší, co v něm je a opravdová filosofie je toho projevem.

Cílem tohoto kursu je právě toto, učit se rozvíjet nejvyšší lidskou schopnost, schopnost myslet. Budeme se učit myslet filosoficky. Kurs má propedeutický charakter, tj. slouží jako základní uvedení a příprava na další studium filosofie; velmi dobře ale poslouží i těm, kteří se dále filosofií zabývat nebudou, chtějí však získat základní přehled.

Stručný přehled rozvržení kursu 

Během kursu se v hlavních rysech postupně seznámíme s filosofií jakožto vědou a s klíčovými pojmy, problémy a otázkami, které se kladou v hlavních subdisciplínách filosofie. Číslo označuje pořadí tématu v tomto kursu, následuje název příslušné kapitoly a římské číslo kapitoly v knize, která je základní povinnou literaturou kursu. Za pomlčkou je informace, jaké filosofické subdisciplíny se téma týká.

1) v tomto tématu se právě nacházíte

2) Zákon, I. kap. - Ukázka, jak začít filosoficky myslet (ontologie)

3) Filosofie, II. kap. - Filosofie jako věda

4) Poznání, III. kap. - Epistemologie

5) Pravda, IV. kap. - Epistemologie

6) Myšlení, V. kap. - Logika

7) Hodnota, VI. kap. - Etika

8) Člověk, VII. kap. - Filosofická antropologie

9) Bytí, VIII. kap. - Ontologie

10) Společnost, IX. kap - Filosofie společnosti

11) Absolutno, X. kap. - Filosofická teologie

Naposledy změněno: středa, 17. října 2018, 14.20