Osnova sekce

  • Zjevení jako Boží sebesdělení. Problém vztahu Písma a tradice. Autorita a interpretace Bible. Struktura Bible a praktická orientace v ní.

    Zjevení znamená odkrytí či “odhalení závoje” (ř. apokalypsis). Je to klíčový teologický pojem. Lidským rozumem a zkušeností lze o Bohu něco poznat pouze velmi obecně (Žalm 19,3; Římanům 1, 19-20). Křesťanská víra a její reflexe v podobě teologie se opírá o Boží sebe-zjevení, o skutečnost, že Bůh sám se nám dává poznat. Činí tak skrze své působení v dějinách svého lidu a vrcholným a nepřekonatelným způsobem v osobě Ježíše Krista. Svědectvím o tomto Božím sebezjevení je Bible, Písmo svaté. Cílem Božího zjevení pak není pouhá informace, ale naše proměna a uvidění věcí v novém světle. Obsahem zjevení je Boží soud a milost, přičemž soud v podobě zákona je Božím nevlastním dílem, v němž se Bůh “skrývá”, milost v podobě evangelia jeho dílem vlastním, v němž zjevuje sebe sama.

    Autoritativním textem křesťanství, je Bible, Písmo svaté Starého a nového zákona. Otázkou je, jak povahu božské inspirace Písma chápat. Krajními postoji k chápání autoritativnosti Bible jsou na jedné straně biblicismus, spojený s teologickým fundamentalismem (ztotožnění textu Bible s Božím slovem, představa verbální inspirace pisatelů) a na straně druhé chápání Bible jako pouhého literárního či historického pramene. Bibli tak můžeme nejpřiměřeněji chápat jako svědectví o Božím slově, jako slovo Boží v slovu lidském. Slovo Boží je skutečnost, která přesahuje Bibli: v plnosti významu pojmu je to především osoba Ježíše Krista (slovo vtělené). Karl Barth rozlišuje zjevené slovo Boží, zapsané slovo Boží a zvěstované slovo Boží.

    Jestliže Duch svatý inspiroval svatopisce a tentýž Duch působí stále v životě církve, pak společenství církve a její tradice a vyznání tvoří základní interpretační rámec Písma. Tímto chápáním je překonáno jako nepřiměřené v poreformační době zdůrazňovaného protikladu reformačního principu pouhého Písma (sola scriptura) a katolického principu Písma a tradice jako dvou nezávislých pramenů zjevení. Bible je plodem židovsko-křesťanské tradice (předávání víry) a zrodilo se z ústního podání a tradice je utvářena Písmem, které působí v dějinách církve. Odlišnost evangelického a římsko-katolického přístupu k autoritě Bible spočívá především v evangelickém přesvědčení, že Písmo má být kritickým měřítkem každé pozdější tradice na jedné straně a existence učitelského úřadu v katolické církvi, který Písmo a tradici autoritativně vykládá.

    Zbývá ještě zmínit otázku kánonu, měřítka toho, které spisy do Bible patří a které nikoli. Křesťanská Bible se skládá ze svou hlavních částí. První, nazývanou Starý zákon, sdílí s judaismem. Raná církev ovšem četla řecký překlad Písma, tzv. Septuagintu, která zahrnuje některé knihy (dnes nazývané deuterokanonické), které nebyly přijaty do pozdějšího palestinského kánonu, který se ustálil na sklonku 1. století v prostředí rabínské školy v Jamnii. Palestinský kánon se dělí na tři části: Zákon (5 knih Mojžíšových) – Proroci (knihy Jozue, Soudců, 2 knihy Samuelovy a 2 knihy Královské, Izajáš, Jeremjáš, Ezechiel a 12 tzv. Malých proroků) – Spisy (Žalmy, Job, Přísloví, Kazatel, Píseň písní, Rút, Pláč, Ester, Daniel, Ezdráš, Nehemjáš a dvě knihy Paralipomenon). Katolická vydání Bible tak zahrnují 45 knih, zatímco protestantská obyčejně považují za kánon pouze 39 knih kánonu palestinského, přestože knihy deuterokanonické považují za vhodné ke čtení..

    Nový zákon pak zahrnuje 27 knih (4 evangelia podle Matouše, Marka, Lukáše a Jana, Skutky apoštolů, listy a Zjevení Janovo). Jde o řecky psané spisy, které vznikaly koncem 1. a počátkem 2. století a jsou obecně přijímány církvemi jako vyjádření křesťanské víry.


    Biblické texty:

    Genesis 3,14: Boží zjevení Mojžíšovi

    Exodus 33, 12-23: Mojžíš chce Hospodina spatřit, smí ale vidět jen Boží “záda”

    Jan 1,14: Slovo se stalo tělem

    Židům 1, 1-2: Bůh promluvil skrze svého Syna

    Skutky 9, 1-19: Kristovo zjevení Saulovi

    2. Timoteovi 3, 15-17: Písmo pochází z Božího Ducha


    Otázky:

    Co můžeme shrnout pojmem zjevení?

    Jaké jsou jeho dvě základní podoby v Bibli?

    Na jaké části se dělí Starý zákon?

    Jaké knihy najdeme v Novém zákoně?


    Základní literatura:

    Müller, Gerhard Ludwig Dogmatika pro studium i pastoraci, Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2010, s. 52-92

    Migliore, Daniel L. Víra usilující porozumět. Úvod do křesťanské teologie, Jihlava: Mlýn, 2009, s. 21-64

    Věroučná konstituce 2. vatikánského koncilu o Božím Zjevení


    Kam dál:

    Vokoun, Jaroslav Číst Bibli zase jako Bibli, Praha: Česká biblická společnost, 2011


    Příprava na výuku:

    Projděte si Bibli, podívejte se na její strukturu, začtěte se do jednoho textu podle svého výběru.

    Přečtěte k tomu přiložený text Jana Hellera.