4. Ježíš Kristus (christologie)

Osoba a působení. Kříž a vzkříšení. Spásný význam Kristovy oběti.

Osoba Ježíše Krista představuje ústřední téma křesťanství. Samo označení křesťanské víry vychází z Ježíšova titulu (Kristus = Mesiáš = Pomazaný). Užíváme-li tedy spojení Ježíš Kristus, jde už o nejzákladnější vyznání víry v to, kým Ježíš je.

Teologická nauka o Kristu (christologie) je úzce spjata s naukou o spáse (soteriologie). Ježíšova osoba, jeho učení a činy a jeho význam (především význam jeho utrpení, smrti a vzkříšení) tvoří nerozlučnou jednotu. On sám je vlastně obsahem své zvěsti o přicházejícím Božím království a činů (uzdravování a vymýtání démonů). Evangelia, vyprávění o Ježíšově působení, je možné číst jako pašije (příběh Ježíšova utrpení a smrti) “s předmluvou”, pojednávající o tom, kým byl tento Ukřižovaný a Vzkříšený, který “nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé (Marek 10,45)”. Tajemství Kristovy osoby vyjadřují starokřesťanská vyznání vyjádřením víry v to, že Kristus byl pravý Bůh a pravý člověk, jedné podstaty s Otcem a zároveň jedné podstaty s námi lidmi.

Jádrem evangelia, jak ho zvěstuje apoštol Pavel je Kristova zástupná smrt a jeho vzkříšení: “Chci vám připomenout, bratří, evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, které je základem, na němž stojíte, a skrze něž docházíte spásy, držíte-li se ho tak, jak jsem vám je zvěstoval – vždyť jste přece neuvěřili nadarmo. Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem (1. Korintským 15,1-4).” Biblické svědectví přitom pracuje s různorodostí vyjádření zástupného významu Kristovy oběti, které pocházejí z kultické (např. smírčí oběť) i sekulární (např. vykoupení) oblasti. V pozdější soteriologii pak můžeme rozeznat její tři hlavní tradiční typy: 1. klasickou (Kristus jako vítěz nad mocnostmi zla a hříchu), 2. satisfakční, spojenou s Anselmem z Canterbury (Kristus jako pravý Bůh a pravý člověk podává Bohu zadostitučinění za urážku, kterou mu způsobil člověk svým hříchem a kterou nemůže sám odčinit) a 3. teorie příkladu či morálního vlivu (Kristus zachraňuje člověka subjektivně, tím, že ho skrze jeho víru proměňuje). Důležité je, že spása je Božím darem, děje se “mimo nás”, ale zároveň se děje “pro nás” a je důležité její přivlastnění člověkem ve víře.

Kristův kříž je výrazem jeho nejhlubšího ponížení, v němž se solidarizuje s námi hříšníky. Přemáhá moc zla, hříchu a smrti tím, že je dobrovolně přijímá a nese a tak nás zbavuje jejich prokletí. Hodinou zrození křesťanství je ovšem Kristovo zmrtvýchvstání. Teprve v něm je zjeven jako Kristus, jako vítěz nad smrtí, otevírající nový věk. Setkání učedníků se vzkříšeným Kristem otevírá smysl jeho slov a činů a osvětluje tajemství Božího království, které za svého života zvěstoval a skutky dosvědčoval. Ježíšův příběh, líčený evangelisty, tak už vlastně nese velikonoční rysy.

Otázky:

Ježíš se svých učedníků ptal, za koho ho lidé pokládají. Jak byste odpověděli vy?

Základní literatura:

Skalický, Karel Ježíš Nazaretský: otázka a výzva člověku naší doby, České Budějovice : Jihočeská univerzita, 2008

Kam dál:

Ratzinger, Joseph Ježíš Nazaretský, Brno: Barrister a Principal, 2007 + následující dva díly (Ježíš Nazaretský II a Ježíš Nazaretský - prolog)

Příprava na výuku:

Přečíst knížečku Skalický, Karel Ježíš Nazaretský: otázka a výzva člověku naší doby, České Budějovice : Jihočeská univerzita, 2008